Jak jsou odškodňovány nemoci z povolání?
Obdobně jako pracovní úrazy.
Zaměstnavatel má povinnost nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž daná nemoc z povolání vzniká. Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc, která vznikla nejdéle tři roky před jejím zařazením do Seznamu nemocí z povolání.
Pokud je zaměstnanci uznána nemoc z povolání, má nárok na tyto náhrady:
- náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti: rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem nemoci z povolání a plnou výši nemocenského
§ 271a zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce
- náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity: pokrývá rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po zjištění nemoci z povolání (s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu).
§ 271b zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce
- náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění: bodové ohodnocení se provádí až ve chvíli, kdy je zdravotní stav zaměstnance ustálený; ztížení společenského uplatnění se boduje zpravidla až rok poté, co došlo k poškození zdraví nemocí z povolání a je zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví.
§ 271c zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce
- náhrada účelně vynaložených nákladů na léčení: např. léky, které souvisí s nemocí z povolání a nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.
§ 271d zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce
- náhrada věcné škody.
Stejně jako v případě pracovního úrazu má zaměstnanec, který podle lékařského posudku nesmí dále konat práci pro nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, nárok na odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku.